“JSEM Z TOHO (ZE SEBE) NĚJAKÁ ZKLAMANÁ …”
K tomuhle tématu mě přivedla věta kámošky mojí patnáctiletý dcery. Po přečtení svýho vlastního dopisu, kterej psalo před dvěma lety její někdejší „já v sedmý třídě“ svýmu „já opouštějícímu základku a uhánějícímu vstříc další životní etapě“, pronesla něco, co mě zaseklo a přimělo se nad tím zamyslet víc: „Já jsem z toho — ze sebe — nějaká zklamaná…“ Komentovala...