MOŽNÁ, ŽE NECVOKATÍTE

MOŽNÁ MÁTE "JENOM" V ŽIVOTĚ

MANIPULÁTORA

MÁTE POCIT, ŽE SE MOTÁTE VE VZTAHU, KTERÉMU UŽ VŮBEC

NEROZUMÍTE?

  • Opakovaně ustupujete a přizpůsobujete se?
  • Užíráte se otázkou, jestli s vámi není něco "úplně špatně"?
  • Neustále přemítáte, co se zase děje?
  • Máte strach se už i pohnout, aby zase ...?

Máte pocit, že už vám asi vážně straší na cimbuří, že už se nějak v ničem neorientujete, vidíte věci, které nejsou, a nejspíš jste vážně "PARANOIDNÍ, PŘECITLIVĚLEJHYSTERICKEJ CVOK" a za všechno si můžete sami?

Zkuste si projít následující body, zda se v nich čirou náhodou nepoznáváte :)

Protože problém možná vůbec není ve vás. Možná „jenom“ máte ve svým životě skrytého narcistu.

MÁTE POCIT, ŽE

  • „je s vámi něco špatně“, ale při představě, že byste měli jít za koučem nebo terapeutem, tak „nevíte, co to vlastně přesně je a/nebo co byste mu vlastně měli vyprávět“
  • trpíte „nelogickým“ strachem, úzkostmi nebo panickými záchvaty
  • trpíte nutkavými pocity viny a zodpovědnosti za „štěstí“, „spokojenost“ a emocionální stavy vašeho okolí
  • máte pocit, že nemůžete vyjadřovat svoje názory a pocity otevřeně (nebo vůbec) … že se musíte pohybovat opatrně, jako byste neustále balancovali po platech vajec (nebo dokonce středem minového pole)
  • nikdy přesně nevíte, „na čem jste“ … často (vlastně pořád) si nějakým způsobem „vysvětlujete“, zdůvodňujete, racionalizujete a omlouváte matoucí, ponižující, agresivní (skrytá a pasivní agrese se do toho počítá také !!!) a/nebo jinak zraňující chování vašeho „jinak super a milujícího“ partnera/rodiče/šéfa
  • máte pocit, že se motáte v bludném kruhu a zmatku protichůdných myšlenekpocitů, a nejste schopni rozlišit, co je vlastně pravda a na co se dá spolehnout … kolikrát máte pocit, že už „nevíte ani, kde je nahoře a kde dole“
  • máte pocit, že (už) jste přecitlivělá hysterka, která „hned a kvůli všemu vyvádí, i když se jí nic neděje“
  • až příliš často uvnitř tiše pěníte vzteky
  • až příliš často „potkáváte sami sebe“, jak se zase omlouváte a vlastně nevíte, za co, obhajujete se nebo „se vysvětlujete“
  • máte pocit, že jste chronicky vyčerpaní, chybí vám energie a/nebo chuť do života … jako kdybyste byli jenom jakousi skořápkou nebo stínem toho, kým jste bývali (nebo cítíte, že ve skutečnosti jste)
  • až příliš často slyšíte sami sebe říkat „já nevim“ a „je mi to jedno“, i když víte, máte názor, jedno vám to není a s navrhovaným nesouhlasíte a nechcete
  • přes veškerou chválu a podporu vašeho partnera/rodiče/šéfa a vaši uštvanost se nemůžete zbavit pocitu, že to nikdy není „dost“ a/nebo „správně“
  • až příliš často se tvrdě kritizujete a odsuzujete
  • až příliš často se stydíte sami za sebe (i za to, že vůbec existujete)
  • až příliš často se potřebujete o něčem ujišťovat
  • máte neustálý podvědomý pocit, že vašemu partnerovi/rodiči/šéfovi „něco dlužíte“
  • máte pocit, že „už jste paranoidní“ … nemůžete se zbavit podvědomého pocitu, že „velký bratr vás neustále sleduje a kontroluje na každém kroku“, ale nemáte se čeho „chytit“, na co „ukázat prstem“, abyste to dokázali
  • máte pocit, že jste ztratili zájem o sex nebo se u vás objevily „nevysvětlitelné“ obtíže v téhle oblasti apod.
  • máte pocit, že „jste s tím sami“, že „tohle nikdo jiný kromě vás nevidí“ … cítíte se „s tím“ hluboce osamoceně a navíc vás sžírají pochybnosti o vlastní „příčetnosti“ a otázka, jestli „už vážně nejste cvok“, když „vidíte něco, co není“
  • cpete se antidepresivy a/nebo benzodiazepiny, chodíte po terapeutech a pořád je to stejné nebo ještě horší
  • a v neposlední řadě trpíte až příliš častými matoucími obavami a podezřením, jestli se nechováte jako sobci, nejste náhodou sebestřední, necitliví a zraňující egoisti, a přepadá vás vtíravá otázka, zda nejste narcisti

Nehledám za každým problematickým vztahem hned narcistu, ale pokud jste si udělali pár háčků u výše uvedených stavů (nebo dokonce všechny), tak vězte, že takhle vypadá výsledek dlouhodobé manipulace a dlouhodobého psychického a emocionálního zneužívání narcistickou osobností.