Tenhle web a projekt se zabývá, zabýval a bude zabývat tématem, kterému se dnes říká

Mluvili jsme a budeme mluvit i dál o narcistech a "empatech", ale tentokrát nově půjdeme mnohem hlouběji do nitra problému a budeme se při tom dívat v první linii SAMI NA SEBE.

Protože většina těch, kteří si říkají "EMPAT" a padají téměř s neomylnou jistotou pokaždé znovu do toxických vztahů s narcistou, tam hluboko ve své duši touží po jediném - po LÁSCE.

Jak už tady bylo mnohokrát řečeno a najdete toho mnoho i na našem BLOGU, narcista není lásky schopen. Narcista je jedinec naprosto pohlcený svou sebelží. Tím, čemu se říká NARCISTICKÝ KONSTRUKT nebo NARCISTICKÁ PORUCHA OSOBNOSTI. Je to jeho velká a všeobjímající sebelež o své vlastní velikosti, důležitosti a všemocnosti, o které je hluboce přesvědčen a ze které čerpá svou energii. A vzhledem k tomu, že jeho představa o sobě není založena na realitě, musí tenhle svůj konstrukt, tuhle sebelež, neustále nechávat zvnějšku potvrzovat. Mnohdy až brutálním způsobem manipulovat všemi ostatními tak, aby plnili jeho vůli a tím ho v jeho sebepředstavě o své všemocnosti neustále utvrzovali. Pokud se mu takového potvrzení a potvrzování nedostává kontinuálně, zažívá ve svém nitru hluboké pocity prázdnoty, jako kdyby byl pouhou prázdnou schránkou, do jejíž nicoty se může kdykoli propadnout a navěky v ní zmizet, pokud se mu v krátké době nedostane dalšího potvrzení ve formě něčí emocionální reakce. Emocionální energie.

To jsou poměrně známá a provařená fakta. Mnohem zajímavější je ovšem pohled na tu druhou stranu TÉŽE MINCE, které se říká "EMPAT".

A řeknu to rovnou na plná ústa, nebudu chodit kolem horké kaše. Jedinec, kterému se vzletně říká "EMPAT" (ve skutečnosti je to KODEPENDENT), také NENÍ SCHOPEN LÁSKY. Ačkoli je, stejně jako narcista, sám o sobě přesvědčen, že ano. A, úplně stejně jako narcista, i kodependent žije ve své hluboké sebelži a konstruktu, o kterém je hluboce přesvědčen, že je realitou. Kodependent jenom, na rozdíl od narcisty, v sobě nechová představu o své velikosti a všemocnosti, ale o své milující dobrotě. Jeho představa a přesvědčení o svém “dobrém srdci”, o tom, že je hodným, milujícím a sebeobětavým (a tím pádem lepším) člověkem, je tím konstruktem, ze kterého čerpá svou energii. A úplně stejně jako narcista, potřebuje tenhle svůj konstrukt neustále potvrzovat. A, úplně stejně jako narcista, je i kodependent na svém DODAVATELI POTVRZENÍ svého konstruktu ZÁVISLÝ. A, úplně stejně jako narcista, zaměňuje tuhle svou závislost za lásku. 

TOHLE je ten důvod, proč je neustále hnán do vztahů s narcisty, kde může svou sebepředstavu a velkou všeobjímající životní sebelež donekonečna realizovat a potvrzovat. A pokud se mu to dostatečně nedaří, zavládnou a pronásledujího ho neodbytné pocity zoufalé “zbytečnosti na světě”, dokud se znovu neupne na objekt, který může znovu opečovávat a pro který se může znovu sebeobětovat. Tím objektem může být cokoli, kde je možno vystavit a potvrdit své “empatické, dobré, sebeobětavé srdce” - partner, děti, stárnoucí rodiče, práce, jakýkoli druh dobročinnosti až po upnutí se na zvířecí “němé tváře”.

A TO je také ten důvod, proč KODEPENDENT neustále HLEDÁ LÁSKU. A hledá jí marně, protože ji hledá na špatném místě. Hledá někoho, kdo by ho miloval. A i když ho najde, dostane se do úzkých. Protože přesně v tom okamžiku zjistí, že není schopen se PŘIBLÍŽIT. Že není schopen se otevřít. Jako kdyby žil za sklem. Ve vězení, kde ten svět, který hledá, se odehrává přímo vedle něj a před jeho očima, ale zoufale mimo jeho dosah.

Protože SKUTEČNĚ MILOVAT je schopen pouze ten, kdo ZNÁ SÁM SEBE. Kdo žije sám se sebou v pravdě a realitě. Bez posuzování a hodnocení. Prostě opravdu takový, jaký je. V harmonii se vším, co k němu patří. V pravdě a realitě o světě. V pravdě a realitě o lidech v jeho blízkosti a realitě jeho vztahů s nimi. Jinými slovy, 

Ta cesta od strachu k lásce není zrovna jednoduchá. Je na ní potřeba zpracovat celou hromadu ne zrovna příjemných faktů, emocí a tvrdé, bolestivé a děsivé reality. Tou cestou vás můžeme provést a dá se to zvládnout. Ovšem rozhodnutí sebrat v sobě tu ODVAHU DÍVAT SE NA SVĚT a SEBE SAMA TAK, JAK TO SKUTEČNĚ JE, otevřít ty DVEŘE SEBEPOZNÁNÍ a projít tou cestou až do konce, ať už vás na ní čeká cokoli, můžete jenom VY SAMI. 

A na jejím konci znovu vstát z popela jako nový člověk. JAKO FÉNIX.