Jak rozpoznat inverzního narcistu?

Že něco nějak vypadá, ještě neznamená, že to tak skutečně je.
Platí to i pro oběti narcistických osobností.

Rozpoznat klasického narcistu není zas až tak těžké. Ale rozpoznat inverzního narcistu, který je úplně stejným predátorem jako narcista „klasik“, ovšem projevuje se na první pohled jako jeho pravý opak – totiž jako jeho oběť, to už je o něco těžší oříšek.

Inverzní narcisté totiž „klamou tělem“. A proto pro empatickou duši, jako jste vy, představují obrovskou výzvu. Je mnohem obtížnější je nejenom rozpoznat a do toho tekutého písku nezahučet, ale i se jich potom bez následků zbavit.

Tihle lidi totiž, pokud jim pošlapete kuří oka, dokážou kolem vás rozpoutat pravé peklo pomluv, polopravd, překrouceností a vyslovených lží. Připravit vám mnohou horkou chvíli a mnohý otazník v hlavě. Způsobit, že to budete vy, na koho se vaše okolí bude znenadání dívat s odporem, pohrdáním a blazeovanou svrchovaností skrz prsty, dívat se na vás jako na „zoufalce zralého na psychiatra“, odvracet se k vám zády a odtahovat se od vás.

A přestože jejich mimikry jsou téměř dokonalé, vykazují při bližším pohledu určité subtilní a často podprahové odlišnosti, podle kterých jsou celkem snadno identifikovatelní. Stačí jenom vědět, na co se dívat (a brát to vážně) a sledovat svoje vlastní reakce 🙂

ZPOZORNĚTE,

pokud

• jeho problém je vždycky větší než ten váš (a než všech ostatních) a jeho situace je (jako určitě jediného) neřešitelná … zkrátka jeho„materiál“ je SPECIÁLNÍ PŘÍPAD, vymykající se „obecnému standardu“
• klade si nehorázné nároky na váš čas a „angažovanost“ … s opakovaným „já vím, že tě určitě už otravuju, ale“ je schopen vám se svými problémy opakovaně viset na messengeru i dlouho do noci … s opakovaným „já to chápu“ ignoruje vaše „ne“
• máte pomalu se vkrádající pocit, že „celý se to točí výhradně kolem něj“ … i přesto, že se vás vyptává na vás, máte pocit, že ho vaše problémy ve skutečnosti vůbec nezajímají a že celý tohle vyptávání je de facto jenom záminkou, aby vzápětí mohl spustit tu svojí
• nevykazuje vůbec žádnou sebereflexi v tom smyslu, že by někdy udělal něco špatně, část něčeho taky podělal sám a něco mohla být taky jeho vina (a pokud ano, nemůžete se zbavit „divnýho pocitu z toho“) … vždycky se najdou nějací ONI nebo nějaký NĚCO (třeba i deprese nebo „jsem prostě takovej hodně senzitivní“, nepříznivý okolnosti apod.), kdo/co způsobuje jeho utrpení a kdo/co se (napřed) musí změnit, aby …
• máte pocit, že se „v jeho situaci nějak nedokážete zorientovat“ a/nebo že na vás vyskakujou pořád další a další potíže, překážky, problémy, viníci a vůbec další a další „čertíci z krabičky“
• máte pocit, že ten člověk „vůbec neví, co se sebou“ a tak nějak očekává, že to „vymyslíte“ a/nebo zrealizujete za něj
• máte pocit, že jeho život je de facto nekonečná řada stížností na „rány osudu“, který „trpně a důstojně snáší“ (ale nejeví žádnou iniciativu je řešit)
• máte postupně se vkrádající pocit, že „někde něco na jeho informacích neštimuje“
• máte pocit, že jeho „promiň“, „omlouvám se“, „chápu“, „rozumim“, „respektuju“, „mrzí mě“ apod. jsou tak nějak „plochý“ a „bez významu“ a nedokážete přesně definovat proč ten pocit máte (a možná se dokonce cítíte provinile, ŽE ho máte)
• hraje s vámi hru na „poraď mi – no jo, ale – vymysli další radu – …“ … ať už s ním debatujete jakkoli dlouho a nabídnete mu jakýkoli množství možných řešení, vždycky vám je vyloučí nějakým důvodem, proč zrovna v jeho případě to nejde
• vnímáte u sebe postupující pocit „chycenosti, že mu MUSÍTE pomoct, MUSÍTE tu být pro něj a MUSÍTE být na jeho straně“, a současně u sebe vnímáte rostoucí nechuť s ním vůbec i komunikovat
• vnímáte u sebe postupující pocit, že balancujete po platech vajec … že s ním musíte neustále jednat v rukavičkách a opatrně našlapovat, abyste ho nezranili a „jeho stav nezhoršili“
• vnímáte u sebe postupně sílící pocit, že „ve skutečnosti nic řešit nechce“ … i když do světa usilovně vykřikuje opak
• často máte pocit, že toho po vás „chce moc“ a „nezná míru“
• máte z něj pocit, že „vám nic nedává“ … že chybí vzájemná reciprocita
• máte pocit, že „se na vás pověsil“ a že vás „dusí“ a/nebo „vysává“
• vnímáte, že jakmile na vás na messengeru nebo telefonu začne blikat jeho jméno, vyvolá to ve vás úzkostnej a/nebo provinilej pocit a/nebo vztek
• vnímáte z jeho strany agresi, pokud nejste „dost“ vstřícní a angažovaní
• vzbuzuje ve vás provinilý pocity, že mu nedokážete pomoct, že se mu nevěnujete dost, jak by potřeboval, atd.
• vzbuzuje ve vás pocity jakýsi zodpovědnosti za něj a povinnosti se o něj postarat
• po debatě s ním se cítíte vyčerpaně, unaveně, sklesle a „vycucle“

A především si často připadáte

„Je to přece nešťastník, kterej měl v životě smůlu a zoufale potřebuje pomoct! Potřebuje jenom najít nakloněnou „duši“, která mu bude rozumět, bude s ním soucítit, bude ho mít ráda, bude se na ní moct spolehnout a bude tady „konečně“ pro něj. A pak se zase všechno v dobré obrátí.“

POZNÁVÁTE NĚKOHO VE SVÉM ŽIVOTĚ?

Pokud ano, mám pro vás dobrou a špatnou zprávu …

Ta špatná je, že se nic v dobré neobrátí. Není to nešťastník. Je to manipulátor. Místo toho, aby se stalo očekávané a vy jste mu pomohli, bude on vás ničit.

Ta dobrá je, že můžete pomoct sami sobě.

HOĎTE SAMI SOBĚ