Primární, sekundární, terciární nebo snad nějaký čtvrtý, pátý … dcera, matka, kámoš, manželka, kolega, vrátnej, číšník, milenka č. nevímkolik … nebo snad i ten pán na ulici? … a kam teda vlastně patřím JÁ? … nebo už se mi snad konečně podařilo z toho systému vystoupit a už nejsem jeho zdrojem, když …? O tom, jak SKUTEČNĚ funguje SYSTÉM narcistových...
"Tak já už s ním nejsem, takže mě se to už, naštěstí, netýká a nemusim to řešit …" … to je v kostce shrnutej snad nejfatálnější a nejrozšířenější blud ohledně tématu narcismu, kolující internetem … Tak ne … rozejít se s ním a nějak (při opravdu happy day scénáři) s ním udržovat no contact, celou záležitost vážně NEŘEŠÍ … tedy za předpokladu, že...
K tomuhle tématu mě přivedla věta kámošky mojí patnáctiletý dcery … kdy po přečtení svýho vlastního dopisu, kterej psalo před dvěma lety její někdejší “já v sedmý třídě” svýmu “já opouštějícímu základku a uhánějícímu vstříc další životní etapě”, pronesla něco, co mě zaseklo a přimělo se nad tím zamyslet víc … řekla: “Já jsem z toho (ze sebe) nějaká zklamaná...
V poslední době mě přímo ohromuje pozorovat všude kolem sebe, jakým způsobem běží plošný brainwash ohledně toho, abychom jako lidi paušálně pokud možno nebyli schopni vnímat realitu. Abychom se odpojili pokud možno na maximum sami od sebe a vnímání sebe sama, což je ostatně jediným spolehlivým indikátorem informujícím nás o tom, jak věci doopravdy jsou, a udržující nás v bezpečí....
Připadáte si „jak u blbejch“, jak se říká … doma vehementně trval na tom, že chce, abyste šla s ním/ šel s ní … že Vás tam chce mít s sebou … že bez Vás jít nechce … dokonce jste se kolem toho možná i pohádali a prosadil(a) si svojí … takže tady teď sedíte, všemi ingorován(a) … a jím/jí v první linii …...
