Mám pocit, že od doby co jsem objevila Narcismus, tak mi to zhroutilo a úplně překopalo pohled na vztahy a už nejsem ta princezna zasněná a věřící na lásku až do smrti co jsem byla ( představovala jsem si dycky už odmalička jak láska musí být krásná a nádherná a snila o krásném vztahu a teď začínám přicházet o iluze a myslet si, že láska není tak krásná jak jsem si myslela a věřila ) a to mě štve…. jako by ve mě něco umřelo a ztratila kus sebe… Odmalička jsem milovala pohádky a teď je nenávidím. Byla jsem takový ,,pozitivní sluníčko“ ( slova kamarádky) a teď jsem negativní co se týče vztahů, která už v nic nevěří a vztah už ani nechce a začíná uvažovat o milenci ( což pro mě bylo ještě před 2 lety naprosto nepřípustné a proti srsti) Kdyby mi nechyběly ty fyzické věci, tak chlapa vlastně ani nepotřebuju. Obávám se, že už nikdy nebudu schopna se zamilovat.