Umění ODPUSTIT
Jak to s ním je doopravdy?
„Přestaň lpět na (neexistující) lásce tvého rodiče opačného pohlaví,
připusť si svou nenávist vůči tvému rodiči stejného pohlaví,
a tvoje tělo bude perfektně ladit s tvojí duší.“
Zněla pravda na jednom z JAKO FÉNIX příspěvků na sociálních sítích. A pod ním starý dobrý evergreen komentář:
„A druhá fáze … umění odpustit rodičům. ❤️“
„Eeeeee … OK, Kamčo … tak ještě jednou … TOHLE asi bude prostě potřeba vysvětlovat pořád znovu a znovu a znovu“, problesklo mi hlavou.
„Marianko, žádná druhá fáze není potřeba … pokud projdeš správně tímhle, co je na tom obrázku, odpustí se to samo … což ovšem neznamená, že s nima budeš „dál v pohodě a dobrý“ … tím odpuštěním je to KONEČNÁ … je to ZATRACENÝ … už tě to netrápí, ale ani tě k těm lidem nic neváže … odpuštěním o ty lidi z tvojí strany PŘIJDEŠ ÚPLNĚ a z tý jejich – ty jim svým odpuštěním „vrátíš“ jejich vinu na původní místo … k nim … což pro ně bude nesnesitelný, takže udělají znovu totéž – začnou tě z toho VINIT … protože tím odpuštěním neuděláš energeticky nic jinýho než že tu energii přepóluješ zpátky tak, jak to má být a mělo být od začátku – tj. jejich sr.čky zpátky na jejich záda … a budou si s ní muset poradit sami (zatímco teď jí mají elegantně vyládovanou na záda tvoje a jsou sami v pohodě) … a to ZATRACENÝ pak už nijak neovlivníš … to zkrátka zemře samo … a co je mrtvý, nejde vskřísit, pokud se neuděje zásadní a opravdová změna na druhý straně … protože potom to de facto začne od začátku … není to nějaký „opravení“ stávajícího vztahu … je to konec jednoho vztahu … a případnej počátek vztahu novýho“, začnu psát odpověď.
„No, ehh, todle vzdávám … asi bude smysluplnější a efektivnější, když si k tomu spíš sednu k telefonu a tu odpověď jim rovnou odvysílám …“
No one has ever surprised me like this with their skills.
I am absolutely thrilled and happy. You have the leverage. ❤️
Zakladatelka a autorka projektu JAKO FÉNIX
