TOXICKÝ VZTAH – TÝKÁ SE TO I MĚ?

„Nejsem si jistá svým vztahem. JAK VLASTNĚ POZNÁM, ŽE JE MŮJ VZTAH TOXICKÝ? Že se mě tohle téma týká také?“

Tohle je jedna z prvních otázek k vyřešení, pokud se ve svém vztahu necítíme zrovna dobře. Jak tedy poznáme, že je náš vztah toxický? Že nás ničí místo aby nás nabíjel? A že máme ve svém vztahu co do činění s narcistou?

Když si na tu dobu vzpomenu, tak tu permanentní a všudypřítomnou úzkost cítím ještě dneska. A není mi z ní ani trochu vůbec dobře. A jsem nejšťastnější člověk na světě, že je tahle doba už nenávratně za mnou a z mýho života pryč.

Protože když se ve svým vztahu, ve svým manželství dlouhodobě cítíte tak, že

• opakovaně ustupujete a přizpůsobujete se tak, že už jste de facto jako samostatná osobnost zmizeli ze světa. Děláte to vlastně už prakticky úplně pořád a nejlíp rovnou preventivně.
• se dokolečka užíráte otázkou, jestli s vámi není něco „úplně a fundamentálně špatně“
• neustále přemítáte „Co se zase teď děje a co jsem zase udělala blbě?“
• máte strach a nekonečný úzkosti se už i pohnout, aby zase …
• máte pocit, že už vám asi vážně straší na cimbuří. Že se už nějak v ničem neorientujete a nejspíš i vidíte věci, které nejsou. A s největší pravděpodobností jste vážně už „PARANOIDNÍ, PŘECITLIVĚLEJ a HYSTERICKEJ CVOK“ a za všechno si můžete sami.

… pak ten problém totiž nejspíš vůbec není ve vás. „Jenom“ máte ve svým vztahu životě narcistu.

VZTAH S NARCISTOU MÁ SVOJE PŘESNÁ SPECIFIKA

Takže pokud je Vám podezřele povědomý, že

• „je s vámi něco fundamentálně špatně“. Ale při představě, že byste měli jít za koučem nebo terapeutem, tak „Vlastně nevíte, co byste mu vlastně měli vyprávět. Vlastně se Vám nic neděje.“
• trpíte „nelogickým“ strachem, úzkostmi nebo panickými záchvaty
• trpíte nutkavými pocity viny a zodpovědnosti za „štěstí“, „spokojenost“ a emocionální stavy vašeho okolí
• máte pocit, že nemůžete vyjadřovat svoje názory a pocity otevřeně (nebo vůbec). Že se musíte pohybovat opatrně, jako byste neustále balancovali po platech vajec (nebo dokonce středem minového pole).
• nikdy přesně nevíte, „na čem jste“. Často (vlastně pořád) si nějakým způsobem „vysvětlujete“, zdůvodňujete, racionalizujete a omlouváte matoucí, ponižující, agresivní (skrytá a pasivní agrese se do toho počítá také !!!) a/nebo jinak zraňující chování vašeho „jinak super a milujícího“ partnera/rodiče/šéfa.
• máte pocit, že se motáte v bludném kruhu a zmatku protichůdných myšlenek a pocitů. A nejste schopni rozlišit, co je vlastně pravda a na co se dá spolehnout. Kolikrát máte pocit, že už „nevíte ani, kde je nahoře a kde dole“.
• máte pocit, že (už) jste přecitlivělá hysterka, která „hned a kvůli všemu vyvádí, i když se jí nic neděje“
• až příliš často uvnitř tiše pěníte vzteky
• až příliš často „potkáváte sami sebe“, jak se zase omlouváte a vlastně nevíte, za co, obhajujete se nebo „se vysvětlujete“
• máte pocit, že jste chronicky vyčerpaní, chybí vám energie a/nebo chuť do života. Jako kdybyste byli jenom jakousi skořápkou nebo stínem toho, kým jste bývali (nebo cítíte, že ve skutečnosti jste).
• až příliš často slyšíte sami sebe říkat „já nevim“ a „je mi to jedno“. I když víte, máte názor, jedno vám to není a s navrhovaným nesouhlasíte a nechcete.
• přes veškerou chválu a podporu vašeho partnera/rodiče/šéfa a vaši uštvanost se nemůžete zbavit pocitu, že to nikdy není „dost“ a/nebo „správně“
• až příliš často se tvrdě kritizujete a odsuzujete
• až příliš často se stydíte sami za sebe (i za to, že vůbec existujete)
• až příliš často se potřebujete o něčem ujišťovat
• máte neustálý podvědomý pocit, že vašemu partnerovi/rodiči/šéfovi „něco dlužíte“

CHCETE MÍT ÚPLNOU JISTOTU, ŽE VÁŠ VZTAH JE OPRAVDU TOXICKÝ A MÁTE VE VZTAHU OPRAVDU NARCISTU?   ⬇⬇⬇

• máte pocit, že „už jste paranoidní“. Nemůžete se zbavit podvědomého pocitu, že „velký bratr vás neustále sleduje a kontroluje na každém kroku“. Ale nemáte se čeho „chytit“, na co „ukázat prstem“, abyste to dokázali.
• máte pocit, že jste ztratili zájem o sex nebo se u vás objevily „nevysvětlitelné“ obtíže v téhle oblasti apod.
• máte pocit, že „jste s tím sami“. Že „tohle nikdo jiný kromě vás nevidí“. A cítíte se „s tím“ hluboce osamoceně. Navíc vás sžírají pochybnosti o vlastní „příčetnosti“ a otázka, jestli „už vážně nejste cvok“, když „vidíte něco, co není“.
• cpete se antidepresivy a/nebo benzodiazepiny, chodíte po terapeutech a pořád je to stejné nebo ještě horší
• a v neposlední řadě trpíte až příliš častými matoucími obavami a podezřením, jestli se nechováte jako sobci. Jestli nejste náhodou sebestřední, necitliví a zraňující egoisti. A přepadá vás vtíravá otázka, zda nejste narcisti …

pak vřele doporučuju zůstat na našich stránkách, začít se důkladně rozhlížet, zkoumat, číst, poslouchat a

Protože s největší pravděpodobností odpovědi na svoje miliony otazníků rojící se ve Vaší hlavě najdete právě TADY ❤️

---