JAKO FÉNIXJAK SE PROJEVUJE SKRYTÝ NARCISTA?
„Narcistu přece poznám!“
Tak jo … když se řekne NARCISTA, jaký obraz se vám vybaví?
Nejčastěji ten tradiční – nadutý panák, který nikoho nenechá dlouho čekat, aby mu dal najevo svojí zářivou velkolepost. „Obdivujte mě“ je výzva, kterou jako by měl přilepenou na čele. Takže, když takhle poslouchám povětšinou poněkud zpřeházená a zmatená vyprávění svých klientů a uzavřu ho podezřením, že se jedná o narcistu, setkávám se s více či méně pochybovačným a nedůvěřivým úsměvem.
Je totiž obrovská spousta narcistů, kteří
- buď vědí, že s touhle okatostí je spousta lidí šmahem pošle k šípku a jejich tahy jim nebudou procházet (a že mnohem účinnější bude zůstat incognito),
- nebo jsou vážně a do hloubi duše své falešné reality přesvědčeni o tom, že jsou dobrými lidmi (vlastně těmi nejlepšími). A tudíž mají na svoje veškeré svoje počínání, řízení a trestání svaté právo. Svatý a vyvolený účel a poslání světí prostředky.
Takže ano, ten obraz narcisty, který máme všichni v hlavě a taky se dá všude na internetu najít, pak jednoduše neštimuje. Jo, při bližším ohledání a důkladnějším pátrání by se tam nějaké ty společné znaky asi daly najít, ale nijak výrazně. Tak nějak vágně a neuchopitelně ve smyslu „tak když člověk hledá, tak u každýho něco najde, když chce, že jo“ nebo „tak každej jsme tak trochu narcista, né?“.
„Vlastně je všechno OK, když se to tak vezme.“ 🙄
Jenom vy chodíte po terapeutech, pojídáte antidepresiva nebo benzodiazepiny, a přesto pořád dál trpíte depresí, víceméně kontinuální úzkostí, panickými záchvaty „bez důvodu“, chronickým nedostatkem energie, chuti do života a sebevědomí. Máte doma fajn (nebo dokonce skvělého), milujícího partnera, kterého vám každý závidí. A jste to VY, kdo tady není schopen se nějak „vzchopit“ a užívat si to. Vlastně máte spíš pocit, jako kdybyste pomalu zevnitř umírali zaživa.
Takže – NE, NENÍ TO OK !!!
Tohle všechno jsou totiž ve skutečnosti dost silná znamení, že máte ve své blízkosti a v blízkém vztahu skrytého narcistu.
SKRYTÉHO NARCISTU PROZRADÍ VAŠE POCITY
Naše myšlenky dokážeme oklamat, zmanipulovat, obelhat a všelijak obelstít. Naše tělo ovšem obelhat nelze. A naše emoce naštěstí také ne. Skrytého narcistu tedy vyhmátnete v první řadě podle svých pocitů a podvědomých reakcí na jeho přítomnost a existenci ve vašem životě. Pokud jim dáte prostor promluvit a budete ochotni jim naslouchat a respektovat je.
Nejlépe to teď hned provedete tak, že se podíváte, jestli vám některý z následujích scénářů není nápadně povědomý:
Scénář vašich reakcí na skrytého narcistu č.1:
Máte doma partnera, který každému včetně vás samotných připadá fajn nebo dokonce skvělý. Chová se k vám, jako kdyby kdyby o vás pečoval, kudy chodí, a nejraději by vás rovnou na rukou nosil. Dokonce i doma za zavřenými dveřmi.
A přesto vám ten vztah připadá neskutečně podivně matoucí.
Cítíte se v něm podivně skříple, uvězněně, nelogicky provinile a úzkostně. Máte pocit, že už asi pomalu ztrácíte příčetnost, schopnost vlastního racionálního uvažování a rozhodování a vykazujete čím dál silnější přecitlivělost, vztahovačnost a emocionální labilitu. A celkově vlastně i postupně ztrácíte schopnost orientovat se ve světě vůbec a vidět realitu. Jednoduše – že pomalu dementníte a/nebo cvokatíte.
Scénář vašich reakcí na skrytého narcistu č. 2:
Vaše matka vždycky každému připadala báječná ženská a skvělá máma. O to víc a hůř si připadáte nevděční, protože jste se přes všechnu její péči odvždycky cítili hluboce osaměle a měli jste odvždycky problémy se sebevědomím, s vlastní hodnotou a s nalezením toho, kdo vlastně jste. Své vlastní identity.
A vždycky jste měli pocit a byli jste přesvědčeni, že všechno je vaše vina a že jste beznadějně k ničemu a neschopní. Že si za všechno nejenom můžete sami.
A navíc ještě tímhle vším svou matku hrozným způsobem zraňujete a zrazujete. I v tom jste naprosto neschopní. A ona vám tolik věřila a vkládala ve vás tolik víry a tolik nadějí. Které jste zklamali. Svou matku jste do hloubi duše zklamali.
Všechny tyhle pocity byly a jsou navíc o to silnější, protože jste byli zahrnovaní veškerou láskou, péčí, sebe-obětavostí, podporou a chválou. A dodneška se perete s nutkavou potřebou to všechno své matce nějak vynahradit, přestože víte, že to za to všechno nikdy nebude dost.
Scénář vašich reakcí na skrytého narcistu č. 3:
U vašeho táty jste měli odvždycky pocit, že přinejmenším neustále balancujete po platech plných vajec (nebo spíš opatrně manévrujete středem minovýho pole). Že se s ním pořád nějak nedokážete propojit a pořád si nějak nejste schopní rozumět. A nějak se ho něčím dotknout tak, že s vámi přestane mluvit, je ta nejjednodušší věc na světě. Minimálně ta nejjednodušší pro vás. Přestože manévrujete ze všech sil a ze všech sil se snažíte dělat všechno správně a podle očekávání. A snažíte se ze všech sil ho chápat, soucítit s ním, respektovat každý výkyv jeho nálady a vykrývat každý závan změny větru.
A přesto, že ze všech stran slyšíte závistivé povzdechy na téma, „jaký vy to máte štígro, mít takovýho super tátu“, neustále v skrytu duše lavírujete. Oscilujete mezi tím, že ho milujete (až možná nezdravě) a něco mu dlužíte, na straně jedné. Na té druhé, i když v tom nejzakázanějším skrytu duše, moc dobře víte, že se ho z nějakýho důvodu strašně bojíte. A že ho vlastně nenávidíte. A následně se zase zpátky odsuzujete za to, že tu druhou polovinu pocitů vůbec máte, a znovu sklouzáváte do mučivých zahanbení, viny a o to větší potřeby mu všechnu svou zradu vynahradit.
Scénář vašich reakcí na skrytého narcistu č. 4:
S vaší nejlepší kamarádkou se nemůžete zbavit jakéhosi divného podvědomého tušení, že celé vaše přátelství je de facto jednostranné a jenom o ní. A že kdybyste trvali na tom, že by mělo být i o vás a vyvážené, tak mu bude velice rychle konec. Takže to podvědomě z obavy, že o kamarádku přijdete, už preventivně ani nezkoušíte.
Scénář vašich reakcí na skrytého narcistu č. 5:
V práci máte kolegu nebo šéfa, který je celkem fajn, je s ním třeba i legrace, chová se k vám přátelsky, nemáte s ním žádné konflikty ani problémy a dobře spolu vycházíte. I všichni ostatní o něm mluví podobně. Přesto po několika měsících nebo letech cítíte v jeho přítomnosti nevysvětlitelnou úzkost. Nebo už prostě z jeho existence na pracovišti a ve firmě vůbec, i když dokonce ani fyzicky přítomen momentálně není. I přes veškerou jeho chválu a podporu se nemůžete vnitřně uvolnit a cítíte se v práci chronicky bezcenní (nebo přinejmenším nikdy ne dostatečně dobří). A postupně paranoidně a nutkavě přechroustáváte, přebíráte, přezkoumáváte každou situaci, každý rozhovor, každou scénu, jestli …
Pochopitelně si ty scénáře libovolně zkombinujte a uvedené postavy libovolně zaměňte 🙂
Navíc máte všudypřítomný intenzivní pocit osamělosti. Že jste asi, podle všeho, jediní, kdo tohle vnímají, cítí a prožívají. Všichni ostatní kolem vypadají v pohodě. A vzhledem k tomu, že jste asi, podle všeho, jediní, dospíváte obvykle k závěru, že ten problém máte vy a bude ve vás.
Pokud je vám některý z výše uvedených scénářů (nebo dokonce všechny) podezřele povědomý,
máte s vysokou pravděpodobností co do činění se
SKRYTÝM NARCISTOU.
Který je nejhůře odhalitelným a diagnostikovatelným typem narcisty.
Právě proto, že operuje a manipuluje tak
skrytě, nenápadně, maskovaně a utajeně.
CO SKRYTÝ NARCISTA UDĚLÁ S VAŠIM ZDRAVÍM?
Právě proto, že operuje tak skrytě, nenápadně, maskovaně a utajeně, nemá většina jeho obětí většinou po dlouhá desetiletí vztahu vůbec tušení, co (KDO!) je důvodem jejich pomalého rozpadu. Jejich postupného a „nezadržitelného“ chátrání, vyhasínání, vyhoření, chronického stresu a únavy a celé řady dalších psychických i fyzických neduhů, včetně i závažných fyzických onemocnění.
Nemají vůbec tušení, že jsou celá dlouhá desetiletí vystaveni soustavnému psychickému a emocionálnímu zneužívání a týrání.
Mají v hlavě krajně stresový a vyčerpávající zmatek soupeřících protichůdných a vzájemně se vylučujících psychických stavů, emocí a myšlenek, a přesto nejsou schopny rozpoznat, která z nich je správně nebo ukázat prstem na „to, co je špatně“. Jenom pozorují samy sebe, jak se pomalu, nenápadně a neuchopitelně ztrácejí. Energii, identitu, sebeúctu, chuť a vůli do života. A protože nikdo další „tu druhou polovinu“ jejich dilematu nevidí a není sto potvrdit, jejich bolest je o to větší.
Přestože, anebo právě proto, že se celou svou situaci snaží bagatelizovat a realitu popírat.
Jeden takový konkrétní příklad bagatelizace a popření reality detailně popsala jedna z mých klientek:
… vlastně ani nevím jak…
Najednou u mě bydlel, sháněl větší byt …
Výchova mých dětí se postupně změnila – mezi nimi a partnerem často vznikl nějaký „drobný“ problém. Neuklizený pokoj, stůl v kuchyni, mokro v koupelně, otevřená pasta na zuby na umyvadle, neshody ohledně toho, kdo na co bude v televizi koukat, kdo komu přepnul program – nějak se začlenil do jejich hádek, jako by byl sám dítě. Říkala jsem si, že asi má pravdu, možná mi opravdu přerostou přes hlavu a vyrostou z nich „sígři“.
Nějak jsem měla pořád pocit, že to nezvládám – děti, partner, domácnost a práce…
Vlastně mi v těch chvílích dělal obrovskou oporu. Pomáhal mi sehnat lepší práci, radil jak na děti, opravdu se snažil pomáhat mi i doma. Zvlášť, když už jsem měla pocit, že se potřebuji zavřít někam do kouta, konečně tu svojí neschopnost vybrečet, spát alespoň týden a na chvíli na všechno zapomenout.
Brala jsem si přesčasy, abychom byt zvládli uplatit. Našla si další práci na doma a připadala jsem si hrozně. Měla jsem pocit, že ten byt za to až tak nestál. A že nám v tom menším bylo vlastně dobře…
Propadla jsem depresi, měla jsem bolesti nohou a rukou, dvě patra k našemu bytu jsem už málem lezla po čtyřech. Doktoři nikdy nic nenašli a jen mi měnili léky.
Do toho jsme začali plánovat, že je čas naši rodinku rozšířit o dalšího člena. A až se všechno vyřeší, vezmeme se.
Teď zpětně děkuji Kamile za to, jak mi otevřela oči. Pořád jsem měla jen divný pocit, že i to další řešení, co jsme s partnerem vymysleli, abychom všechno zvládali, je jen další budoucí problém. A nevěděla jsem proč. Seděli jsme někdy v kuchyni i hodiny. Tehdy to byly chvíle, za které jsem mu byla vděčná. Dnes, když si vzpomenu na jeho věty, probouzí se ve mě vztek a vrací se mi pocity vyčerpanosti, únavy, bezmoci a touhy „mít to konečně už všechno vyřešené„.
Tehdy jsem ale ještě nevěděla, že to vedle něj a s ním je pouhá utopie, která se nikdy nestane.
„Miláčku děti v tomhle věku musí mít povinnosti.“
„Jestli těm dětem nedáš disciplínu a řád, tak ti z nich vyrostou sígři. Stačí se podívat na děti venku na hřišti, to přece nechceš. Vždyť já to myslím dobře … „
„Podívej se, jak je Martin línej! Já v jeho věku už dávno doma makal jako šroub! Pak se divíš, že je tady věčně bordel, podívej se pod ten stůl … !“
„Za to já nemůžu, že holt mám lepší plat. Kdybys to řekla, tak jsi mohla už dávno dělat školu. A víš, že já tě vždycky podpořím. Jsou i takový, co to zvládají při práci a při mateřský. A ty jsi na to chytrá a šikovná dost. Víš jak jsem rád, že tě mám a lepší ženskou si vedle sebe neumím představit.“
„Podívej, co už všechno zvládáš, jen se rozhlídni. Děti zvládnem, vezmi si dovolenou, odpočiň si, a já pojedu na chatu, ať tu máš klid.“
„Já nechápu, co pořád řešíš? Chtěli jsme větší byt, máme ho. Já jsem ti na začátku říkal, že pro to oba musíme něco udělat. Tak si najdi jinou práci, když máš pocit, že to nezvládáš. Nebo dávej děti častěji babičce/tátovi. Proč musí být pořád s náma doma? Ani ven nejdou. Nemáme kvůli nim na sebe čas…“
„Lásko, já na tobě nevidím jedinou chybičku, nemám prostě, co ti vytknout … „
Ve všem tom kolotoči mi nedošlo, čím vším mě udržuje na hranici použitelnosti a čím vším mi dává naději, že se všechno vyřeší až …
Jeho „laskavá kontrola“ nad naším cítěním a myšlením mi nedovolila vidět, co se mi děje přímo pod nosem. Jak tu svoji kritiku balí do rad a dobrého úmyslu. A já ho stále omlouvám, ignoruju vlastní pocity a vždycky uznám, že „má asi pravdu“. Jediné, co jsem dělala, bylo, že jsem uvrhla děti ve zmatek, domů jsem jezdila do řevu a rámusu, hádek, žalování a slz. A do toho samého jsem ráno vstávala. Nikdy mě nenapadlo, že i to měl často pod kontrolou.
Byla jsem mezi mlýnskými kameny – ním a dětmi. A měla jsem strach někomu z nich stranit. Kdybych dala za pravdu příteli, dětem by to ublížilo. Mockrát byly v právu. Když bych, na druhou stranu, dala za pravdu jim, přítel by se urazil, že takhle nemá žádnou autoritu. A zase by vznikla další debata s udobřením na konci. Dlouhá a vyčerpávající. Samozřejmě - „v zájmu nás všech a toho, abychom byly jednou opravdová rodina“.
S jeho odchodem zmizel, překvapivě, i chaos ve financích. Také s jeho odchodem zmizel vleklý pocit, že nevím, jestli chci být doma, nebo utéct do práce. A postupně i většina mých „záhadných“ zdravotních problémů.
Představa, že takhle budu žít, byť jen dalších pět let, mě děsila. Dnes jsem ráda, že to mám celé za sebou. Že jsem si svůj život začala řídit sama. Jsem mnohem víc s přáteli a všichni jsou rádi, že jsem se „vrátila“.
ANO.
PŘESNĚ TAKHLE VYPADÁ
TOXICKÁ MLHA FALEŠNÉ REALITY SKRYTÉHO NARCISTY
„Třeba mě vážně miluje. A myslí to se mnou dobře. A je vážně fajn ...
A já jsem třeba už vážně magor a strašně mu křivdim ...
Nebo je to vážně neřád? A vážně vidim to, co vidim? A fakt se děje to, co mám nějak pocit, že se děje? ...
Nebo je nějak možný oboje dohromady? ...
Já už fakt nevim ...
A asi snad ani nechci vědět ...
Nemám na to sílu ...
A co kdybych se spletla ...
Třeba dělám já něco blbě ...
Nebo to třeba nějak blbě říkám ...
Nebo chápu ...
Nebo třeba ..."
JAK SI UDĚLAT DEFINITIVNÍ JASNO A JAK SE BRÁNIT?
Z vlastní zkušenosti i ze zkušenosti svých klientů vám můžu garantovat, že se vám neskutečně uleví už jenom tím, že se s konečnou platností přestanete točit pod tímhle jezem a dokolečka se střídavě topit a na chvilku nadechovat.
Když si zkrátka uděláte definitivní jasno, jestli skutečně vidíte to, co vidíte, a cítíte správně a relevantně to, co cítíte.
A přesně v tomhle bodě vám bude nerozlučným spojencem
A lidi kolem vás se vám za kratičkou dobu začnou přímo před očima TŘÍDIT SAMI 😉
Stačí k tomu totiž úplně jenom jeden jednoduchý postup:
- Pořídit si ZÁCHRANNÝ KRUH
- Prostudovat si ho
- Nastudovat
- Nasadit ho v praxi a
- Začít se podle ZÁCHRANNÉHO KRUHU jednoduše paušálně a univerzálně chovat. Prostě ho nasadit plošně, vždycky, na všechno a na všechny.
ZÁCHRANNÝ KRUH je totiž kompletně designovaný tak, že
- normálním (nenarcistickým) jedincům bude vaše změna chování příjemná a vítaná. Budete pro ně mnohem srozumitelnější, čitelnější, přímější, předvídatelnější a budou vždycky přesně vědět, na čem s vámi jsou. A jejich chování vůči vám se změní taky. A to POZITIVNÍM SMĚREM. Vaše vztahy s normálními (ve smysl nenarcistickými) lidmi se výrazně zlepší, prohloubí a zkvalitní.
- narcistickým jedincům (skrytý narcista je také narcista!), naproti tomu, bude výrazně proti srsti. Jejich chování vůči vám se na krátkou chvíli postupně výrazně zhorší a jejich manipulace naberou na intenzitě tlaku a agresivitě. Začnou se vám přímo před očima demaskovat a odkopávat. A pak už stačí jenom v ZÁCHRAŇÁKU vytrvat, tohle krátké období ustát a začnou se vám ze své strany stahovat ze života. Lidově řečeno – zdrhnou 😁
- vám navíc dramaticky usnadní jakékoli další vyjednávání a komunikaci se všemi narcisty, se kterými z nějakého důvodu i nadále komunikovat a být v kontaktu prostě musíte (např. máte společné děti). Narcista žádného druhu, tudíž ani ten skrytý, si totiž se ZÁCHRANNÝM KRUHEM neví rady. Brání mu v jeho manipulacích, které mu přestanou vycházet a na vás platit a fungovat. A jiným způsobem (na dospělé úrovni) s vámi komunikovat už z podstaty svého narcismu jednoduše neumí. Navíc už jenom prostý fakt, že jste se dostali mimo kontrolu jeho manipulací a ztratil nad vámi kontrolu, vnímá jako ostrou a bolestivou kritiku svého ega a přímé ohrožení svého grandiózního sebeobrazu. Proto bude mít tendenci se s vámi co nejrychleji nějak dohodnout a obratem se stáhnout mimo váš dosah.
A OD TOHO STRESU A NEJISTOTY SE VÁM ULEVÍ HNED 
- buď se váš vzájemný vztah velmi rychle VÝRAZNĚ ZLEPŠÍ
- nebo aspoň budete mít JASNO a současně mnohem větší PROSTOR a SÍLU pro další kroky, které máte teprve před sebou
A, samozřejmě, pokud se vám kolem vašeho narcisty, celkově tématu narcismu, toxických vztahů a manipulace vyrojily nějaké další otazníky, nezapomeňte
Protože s největší pravděpodobností odpovědi na svoje miliony otazníků rojící se ve Vaší hlavě najdete právě TADY
Držím vám všechny palce, co mám … a jsem na tý cestě s vámi ❤
Zakladatelka a autorka projektu JAKO FÉNIX
Je Vám projekt JAKO FÉNIX v něčem užitečný nebo Vás prostě jenom zaujal?
DEJTE NÁM LIKE a SDÍLEJTE
